Znojmo

Znak města Znojma

Jedno z nejstarších měst v ČR, 36 000 obyvatel. Z památek jsou významné především Radniční věž, podzemní chodby pod městem a Rotunda sv. Kateřiny. V sezóně zde můžete využít turistický vláček.

Znojmo je město, které se nachází na jižní Moravě, 52 km na jihozápad od Brna, na levém břehu řeky Dyje. Má 36 000 obyvatel a je to jedno z nejstarších měst v České republice – jeho historie začala již za dob Sámovy říše (5. století). Roku 1226 bylo Znojmo Přemyslem Otakarem I. povýšeno na město.

 

 

 

Kostel svatého Mikuláše ve Znojmě

Chrám sv. MikulášeChrám sv. Mikuláše

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní městský chrám, gotická stavba založena roku 1338 na místě staršího románského kostela ze 12. století. Gotické památky sanktuárium, křtitelnice, Chlebová Madona. Barokní interiér s kazatelnou ve tvaru Zeměkoule od J. Winterhaldera z roku 1760, barokní krypta. O gotické tzv. Madoně Chlebové pověst praví, že v domě, kde byla umístěna, neubýval chléb. Jedna ze zastávek turistického vyhlídkového vláčku s vyhlídkou na hrad s rotundou a znojemskou přehradou.

 

Křížový sklep

Křížový sklepDruhý největší křížový sklep na světě postavený jezuity v letech 1740 - 1756, půdorysně vytváří veliký latinský kříž. Unikátní je akustika, raritou je tzv. jezuitský telefon. Hlavní chodba s obrovskými sudy je 110 m dlouhá a 10 m široká, rameno kříže měří 56 m, klenby jsou 6,5 m vysoké. Jedinečné je zdejší klima - ušlechtilá plíseň. V současné době zde zrají vína v dubových nebo akátových sudech spol. Znovín a.s.

 

 

 

 

Loucký premonstrátský klášter ve Znojmě

Loucký klášterZaložen r. 1190, za husitských válek byl klášter rozbořen a znovu vystavěn pozdně goticky. V r. 1748 začala barokní přestavba, kterou zastavilo zrušení kláštera Josefem II. v r. 1784. Po zrušení sloužily objekty jako tabáková továrna a později kasárna. V prohlídce je obsaženo: vinařsko-bednářské muzeum, štukové sály, románská krypta kostela, obrazová galerie, návštěvnické centrum s ochutnávkami vín.

 

 

 

 

Městské opevnění (hradby) Znojma

Městské hradby ZnojmoJsou jedny z nejlépe zachovalých městských obranných systémů, jejich součástí je i Horní brána na Nám. Svobody a gotická Vlkova věž na Kollárově ulici. Horní brána - zvaná též Pražská je jediná ze čtyř bran, která se částečně dochovala. Střežila severní vjezd do města, vznikla na konci 15. století. Jednalo se o objekt podkovitě obehnaný příkopem a přístupný po padacím mostě, most byl vytahován pomocí lan protažených dochovanými otvory v klenbě průjezdu a upevněných k navijáku v patře brány. V bocích brány jsou dva páry střílen s klíčovým ústím, 

Městské hradby Znojmo

kterými se střílelo z ručních palných zbraní. Střelecká komora - byla vybudována jako součást vnějšího obranného okruhu ve 2. polovině 15.století a sloužila k ochraně hlavní městské brány - Horní. Svými čtyřmi střílnami ovládala dno příkopu, střílny byly určeny pro ruční palné zbraně - hákovnice. Komora je vystavěna z lomového kamene a zaklenuta pozdně gotickou valenou klenbou. Dnes je zpřístupněna v historické podobě.

 

 

 

Rotunda svaté Kateřiny ve ZnojměRotunda Znojmo

Je národní kulturní památkou. Stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě. Je jednou z mnoha rotund postavených v raném středověku na území Moravy a Čech, od ostatních se liší zachovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134. Tyto malby jsou výjimečné v celém románském umění Evropy svým zaměřením na ideologii státu. Rotundu tvoří válcová loď, k níž je na východě připojena apsida. Je postavena na vyvýšeném skalním výběžku a je neobvyklá i tím, že se do ní vstupuje po schodišti. Interiér osvětlují drobná románská okénka. Zdivo netvoří klasické románské kvádříky, ale nepravidelné tmavé lomové kameny, které jsou však velmi pečlivě řádkovány. Ve zdivu se dochovaly zazděné kapsy, sloužící k ukotvení trámů lešení. Ze stavebního hlediska byla klenba nad lodí prováděna v přímé návaznosti na zaklenutí vítězného oblouku a rovněž zdi stavby byly od počátku provedeny tak, aby unesly tíhu kupole lodi, což potvrzuje, že rotunda byla vystavěna v jedné stavební fázi. Až do 18. století byla na střeše lucerna (tj. samostatně zastřešený a okny opatřený architektonický prvek), která přitom prokazatelně nesloužila k osvětlení interiéru rotundy, protože v klenbě rotundy bylo pouze sedm malých otvorů, symbolizujících spolu s holubicí Seslání ducha svatého, tzv. Sedm darů ducha svatého. Interiér rotundy je celoplošně pokryt mimořádně cennou románskou malířskou výzdobou.

 

Znojemská radniční věž

Radniční věž

Je považována za symbol města Znojma a tvoří jeho hlavní dominantu. Byla postavena v letech 1445 – 1448 Mikulášem ze Sedlešovic. Věž je asi 80 m vysoká a je opatřena vyhlídkovým ochozem, který je celoročně přístupný. Věž se nachází na Obrokové ulici, která spojuje Horní náměstí a Masarykovo náměstí. Když v roce 1226 král Přemysl Otakar I. povýšil trhovou ves Znojmo na královské město, vedlo to k jeho rychlému rozvoji. Již kolem roku 1260 byla na hlavní ulici spojující dvě hlavní náměstí postavena radnice, která sloužila jako středisko správy a hospodářsko-politického a společenského života města. První doložená zmínka o radnici však pochází až z roku 1397, kdy byla v městském rejstříku výslovně uvedena domus pretorii. Budova měla jedno patro tvořené klenutými místnostmi a již někdy před rokem 1422 se na ní nacházela věž, na níž byl umístěn orloj a zvon. Záznamy uvádějí, že na věži se zvonem 

Rozhled

působil hlídač, jemuž byla vyplácena mzda. V roce 1444 ve Znojmě vypukl velký požár, při němž vyhořela i radnice a věž na její střeše se zřítila. Při rekonstrukci byla proto věž postavena již jako samostatný objekt. O realizaci stavby měli zájem stavitelé Pilgram z Pelhřimova a Mikuláš ze Sedlešovic, zakázku nakonec získal mistr Mikuláš ze Sedlešovic. Stavba věže v pozdně gotickém slohu probíhala v letech 1445 – 1448. Data počátku a konce výstavby jsou zachycena v latinských nápisech vytesaných do kamenů vsazených do zdiva věže. První nápis lze přeložit jako: Léta Páně 1445 v pondělí po Markétě počalo se toto dílo mistrem Mikulášem, kameníkem ze Sedlešovic. To znamená, že stavba byla zahájena 19. července. Druhý podobný nápis nás informuje, že stavba byla dokončena v roce 1448. Věž má vyhlídkový ochoz, který byl až do začátku padesátých let otevřený, ale při poválečné opravě byl zabedněn. Věž sloužila jako strážní až do roku 1924, nyní však slouží jako celoročně přístupná vyhlídka.

 

Znojemské podzemí - největší systém podzemních chodeb a sklepů v ČR

Podzemí

Znojemské podzemí představuje největší systém podzemních chodeb a sklepů v České republice, který je dle odhadů dlouhý téměř 100 km (podrobně zmapováno je přibližně 30 km) a má až 4 patra. V podzemí se dodnes dochovaly důmyslně budované větrací šachty, kouřovody, studny aj. Pro veřejnost byl v podzemí vytvořen 1 km dlouhý naučný prohlídkový okruh a expozice Tajemné podzemí s pohádkovými postavami, alchymistickou dílnou, středověkou mučírnou a další. Znojemské podzemí patří k největším bludištím ve střední Evropě. Unikátní historická památka.

 

 

 

Turistický vláček - okružní jízda vyhlídkovým vláčkem městem Znojmem

Mapa vláček

Představte si vyhlídkovou jízdu malebným historickým městem a půvabnou přírodou, při níž držíte v ruce orosenou sklenku vína ze Znovínu a ochutnáváte delikátní sýry. Z takového snu se může stát splněné přání, pokud se vydáte na okružní jízdu turistickým vláčkem, který vás během devadesáti minut proveze nejzajímavějšími částmi královského města Znojma. Projedete 

Vláček

středověkými uličkami i náměstími, spatříte významné stavební památky a pokocháte se pohledy na město z údolí Dyje i výhledem z historických hradeb. Nastoupit můžete na kterékoli z osmi zastávek a na kterékoli z nich můžete okružní jízdu přerušit a pak, s označeným lístkem, příštím spojem okruh dokončit. Protože vláček je vybaven ledničkou, cestou skutečně můžete ochutnávat naše vína společně se sýry. Cyklisté si do vláčku mohou s sebou vzít kolo. A nezapomeňte - jízda turistickým vyhlídkovým vláčkem je vynikající zábava i pro rodiny s dětmi! Na zastávce Městská plovárna Louka – návštěvnické centrum Znovínu má vláček přestávku; čas lze vyplnit ochutnávkou vín a návštěvou speciální prodejny vín Znovínu, k dispozici je i sociální zařízení a úschovna kol, je tu i velké parkoviště pro autobusy. Pro cyklisty a turisty je tato zastávka dokonalým výchozím bodem k stezkám a cyklotrasám v Národním parku Podyjí a v okolí Znojma. Nový větší vláček pro 64 osob! V sezoně vyjíždí každý den od Louckého kláštera denně od 1. 5. do 30. 9.

 

Vranov nad Dyjí

(německy Frain) je městys nalézající se asi 16 km západně od okresního města Znojmo na břehu řeky Dyje. Původně bylo založeno jako osada pod zeměpanským hradem, postaveným na ochranu jižní hranice. Dominantou obce je zámek, který se vypíná na 76 metrů vysoké skále. Obec má výrazně rekreační charakter jednak díky vyhledávané Vranovské přehradě a současně díky poloze obce na okraji Národního parku Podyjí. Již v Kosmově kronice je k roku 1100 zmínka o hradu Vranov, s jehož historií je spjat vznik a vývoj obce a později městečka. Původně byl hrad zeměpanským majetkem, roku 1323 byl dán do zástavy Jindřichu z Lipé, později ho získali Lichtenburkové. Za třicetileté války bylo městečko popleněno, ale hrad odolal švédskému dobývání. V r. 1665 vyhořel. Nový majitel Michal Jan II. z Althanu zahájil přestavbu původně gotického hradu na reprezentativní barokní zámek. Autorem projektu byl architekt evropského významu Jan Bernard Fischer z Erlachu. V průběhu 19. století, kdy panství vlastnily polské hraběcí rodiny Mniszků a Stadnických, byl vybudován rozsáhlý přírodně-krajinářský park.

 

Zámek Vranov nad Dyjí - reprezentativní panské sídlo šlechtického rodu Althannů

Původně románsko-gotický hrad z poč. 12. stol., později přestavěn na zámek v obranné hraniční linii jižní Moravy. Dnešní barokní vzhled zámku vtiskli po r. 1665 hrabata Althannové – nejdůležitější rod vranovské historie. Zámecké expozice představují honosné šlechtické bydlení z konce 18. a z celého 19. stol. Zámek se tyčí na vysoké skále ve Vranově nad řekou Dyjí v národním parku Podyjí. Národní kulturní památka. K hradu se můžete nechat vyvézt historickým kolovým vláčkem, který jede po dvou trasách. Jedna vede z náměstí na zámek a má sedm zastávek, druhá vede na vranovskou pláž a má pět zastávek.

 

Vranovská přehrada - Přehradní nádrž a pláž

není jen špičkovým inženýrským stavebním dílem své doby, které slouží svému účelu bez újmy na svém zdraví dodnes. Jejím postavením zároveň vzniklo velké a ještě přesně - dlouhé jezero, které se klikatí na délce téměř 30 kilometrů bývalým kaňonem Dyje od Podhradí nad Dyjí až k Vranovu. Nutná zásobárna vody a zdroj elektrického proudu pro celý region, dala tak současně vzniknout jedné z nejvyhledávanějších rekreačních lokalit této země, v jejím nejteplejším koutě.

  • betonová hráz zadržuje v jezeře o délce téměř 30 km 132.696 milionů m3 vody
  • zatopená plocha činí 762,5 ha
  • hloubka jezera dosahuje až 45 m
  • hráz a hlavní přehradní jezero se nachází asi 1 km od centra Vranova nad Dyjí
  • přehradní jezero je centrem rekreace a vodních sportů

Na své si zde přijdou milovníci windsurfingu a jachtingu. Majitelé motorových člunů museli oželet svoji oblíbenou vodní plochu, jejich provoz je tu zakázán. Vody nádrže jsou proslulé bohatstvím ryb. Písečná pláž s pozvolným vstupem do vody nabízí požitek z plavání pro začínající i zkušené plavce. Na travnaté louce je dostatek stromů, které umožňují skrytí se před slunečními paprsky. Děti jistě využijí přítomnost velkého tobogánu. Na pláži je dostatek možností pro občerstvení i zakoupení dalšího zboží či suvenýrů. Rovněž se lze pohodlnou cestou přes visutý most nad ústím Švýcarské zátoky do přehradního jezera dostat na stranu hráze. Pláž je přístupná i pro motoristy přes Vranov nad Dyjí, kde je před hrází parkoviště o dostatečné kapacitě, nebo od obce Štítary, kde je parkoviště vlevo na příjezdové cestě v lese. Podél břehů se nachází velký počet soukromých rekreačních chat. Naštěstí se již znovu podařilo uvést do života lodní dopravu, která zde fungovala od zavodnění přehradního jezera až do 80. let a byla vyhledávanou turistickou atrakcí.

 

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel je největší a umělecko historicky nejvýznamnější vranovskou církevní památkou. Postaven byl již v první polovině 13. století, v gotice zaklenut a rozšířen o dnešní sakristii. Po vypálení a vydrancování Vranova Švédy v roce 1645 došlo k jeho postupné přestavbě v barokním duchu, o kterou se kolem roku 1685 a po celé 18. století zasloužili patronové farnosti hrabata z Althannu. Z bohatého vybavení interiéru kostela zaujme mimo jiné románsko - gotická křtitelnice, sochy sv. Máří Magdaleny a sv. Petra z doby kolem roku 1770, dále postranní rokokový oltář z druhé třetiny 18. století s obrazem sv. Jana Nepomuckého z okruhu F. A. Maulbertsche nebo dva barokní obrazy z první třetiny 18. století.

 

Kaple sv.Ondřeje

Kapli, kterou tvoří rotunda s apsidou zaklenutá kupolí, je pozdně románskou stavbou z první poloviny 13. století. Barokní doba vtiskla asi v polovině 18. století svou podobu do její fasády s malbou Kristovy tváře na tzv. Veroničině roušce. V podzemním podlaží stavby, do kterého je dnes vstup zazděn a zasypán, je autentická kostnice zaplněná v několika vrstvách lebkami. V okolí kaple se dříve rozkládal hřbitov, v němž se přestalo pohřbívat někdy na přelomu 19. a 20. století.

 

Kaple Panny Marie Ochranitelky

Nachází se lese za statkem v blízkosti tzv. hraběnčiny louky. Založena v devadesátých letech 18. století Josefem Hilgartnerem z Lilienbornu jako chrámek zasvěcený antické bohyni Dianě (Dianatempel) - jeho interiér zdobily sochy postav z antického bájesloví. Helenou z Mniszku byla kaple nově vybavena a zasvěcena Panně Marii (Maria Schutz) někdy v druhé čtvrtině 19. století. Památka pozdně klasicizujícího výrazu a formy.

 

Mniszkův kříž

Mniszkův kříž umístěný na tzv. Křížovém vrchu, pochází z doby krátce po roce 1847. Nechala ho na počest svého zesnulého manžela Stanislava postavit majitelka zámku Helena z Mniszku, a to na místě, které si oblíbil a kam rád chodíval. Svědčí o tom polsko německý nápis na litinové desce zabudované do zděné podnože kříže: "Žena nejlepšímu z mužů, děti nejlaskavějšímu z otců. Na památku Jeho Excellence hraběte Stanislava z Mniszku."

 

Claryho kříž

Claryho kříž je krajinnou dominantou vyrobenou z blanenské litiny a postavenou na skále nad dnešní přehradní hrází. U jeho paty je na desce německý nápis: "Na památku mého přítele knížete Karla Claryho - 1831". Monument zřídil majitel panství a zámku polský hrabě Stanislav Mniszek poté, co se při návštěvě Vranova během cholerové epidemie nakazil a krátce potom i zemřel jeho dlouholetý druh - spisovatel, malíř a humanista Karel Clary.

 

Morový sloup

Morový sloup na náměstí je hodnotnou barokní památkou postavenou v roce 1713 majitelem panství hrabětem Michalem Heřmanem Althannem. Připomíná dramatickou epidemii tzv. černé smrti decimující Vranov v roce 1680, kdy na ni zemřelo 81 obyvatel městečka. Na jeho vrcholu stojí na zeměkouli Panna Marie Neposkvrněná, pod níž umístili autoři tohoto uměleckého díla čtyři morové patrony - sv. Rocha se psem, sv. Floriana ulévajícího z vědra vodu, sv. Šebestiána s šípy zabodnutými do hrudi a sv. Jana Nepomuckého držícího krucifix.

 

Felicitina studánka

Felicitina studánka byla postavena v roce 1806 na úpatí braitavského vrchu pod zámkem Vranov nad Dyjí, u vstupu do tzv. Felicitina údolí. Její stěny zdobí reliéfní barevná vegetace z pískovce. Ve středu interiéru, zaklenutého kupolí s kazetováním, je nádržka, do níž je přiváděna voda z horní části přilehlé stráně. Nad fasádním průčelím s umělecky hodnotným vlysem tančících nymf je v trojúhelníkovém štítě německý nápis: "Felicie hraběnka z Mniszku zřídila a věnovala tuto studánku unaveným poutníkům k osvěžení a svému milému údolí pro okrasu". Památka je součástí místní turistické stezky Heleny Mniszkové.

 

Pohraniční opevnění

V letech 1935 až 1938 vznikl na hranicích republiky mohutný řetězec bojových železobetonových pevnůstek - tzv. řopíků, a to jako do hloubky členěný obranný systém s převládající možností bočních paleb. Celkem 19 bunkrů v strategicky důležitém Vranově se dochovalo v úplnosti. Jsou nepřehlédnutelným krajinotvorným prvkem a mají jednotlivě, a zejména jako soubor charakter unikátní technické památky. Linie začíná těsně pod zámkem a pokračuje pak podél silnice k budovám bývalého statku a od něho přes Junácké údolí k přehradní hrázi.

 

Podhradí nad Dyjí

Na řece Dyji, která se tu ještě v podobě řeky vlévá do Vranovské přehrady, v rozlehlém údolí, pod strmými skálami na levé straně toku řeky, leží obec, která se teprve od r. 1949 jmenuje Podhradí nad Dyjí. Do té doby to byl Frajštejn, Frejštejn, německy Freistein. Novodobý název je inspirován motivem zříceniny hradu Frejštejna, který obci ze všech pohledů dominuje. Do dějin vstupuje obec r. 1250 zmínkou o vlastnictví hradu bratry Gaitmarem a Hartlebem z Frajštejna. Další zmínka pochází z roku 1331, kdy přechází hrad do majetku Kunráta z Bítova. Samotnou obec potvrzuje král Vladislav II.do vlastnictví Leopoldovi z Krajku a v té dokument zmiňuje dva mlýny. Mezi lety 1561-1563 přecházejí vlastnická práva uvnitř rodu Krajířů z Krajku. Poté se střídají majitelé takto: Hanuš Wolfart Strein 1590, Hanuš Jiří Wolfart Strein 1612, Jakub Bechtold 1628, svobodní pánové z Uherčic 1633.

 

Frejštejn - zřícenina hradu

V polovině 13. století založil Frejštejn Přemysl Otakar II. jako hraniční obranný hrad. V osmdesátých letech byl hrad dobyt Rakušany jako sídlo loupežníků, jejich výpravu tenkrát schválil také český král Václav II. Ve dvacátých letech 15. stol. získal hrad moravský rod Krajířů za služby králi Zikmundovi. Jan Krajíř z hradu bohužel vytvořil opět sídlo lapků, když začal přepadávat nedaleké vesnice na české i rakouské straně. Moravští stavové se proto rozhodli, že hrad vykoupí a zničí. Roku 1440 byl hrad dobyt, rozbořen a už nikdy nebyl obnoven. Docela veliký hrad byl postaven nad obcí Podhradí (dříve Frejštejn) na strmém výběžku do údolí Dyje. Nejstarší část je dochována jen v malých zbytcích, jednalo se o oválné jádro 30x17 metrů s bergfritem na východě. Uvnitř malého nádvoří stál dvouprostorový palác. Před rokem 1280 bylo postaveno pětiúhelníkové předhradí s pravděpodobně věžovitou vstupní branou v jižním rohu. K ní vedl most přes velmi široký příkop. Kaple se nacházela v severní částí předhradí a na ni navázal, asi v první třetině 14. století, velký trojpodlažní palác s pravoúhlými okny. Za husitských válek bylo opevnění předhradí zesíleno parkánem s hranolovými baštami. Polygonální bašta na západě patří k opevnění dobudovávanému v poslední etapě Frejštejn se nachází v těsné blízkosti Podhradí nad Dyjí na jeho jižní straně. Po levé straně hradu se nachází řeka Dyje, na severu od něj je přírodní památka Podhradské skály. Zřícenina je poměrně malá. Z původního hradu je zachována část severní zdi a hradeb, malého paláce, vrat i kaple. Dobře zachovaná je zajímavá polygonální bašta na jihozápadní straně hradu. Z přestavby v 16. století se dochovala věž se střílnami. Také je dobře viditelný široký příkop v místě bývalého mostu.

 

Státní zámek Uherčice

Pozdně gotická tvrz v Uherčicích, prvně připomínaných k roku 1312 jako majetek oslavanského kláštera, byla historicky relativně mladou stavbou - vznikla zřejmě na přelomu 15. a 16. století. Od poloviny 16. století, kdy tvrz vlastnili Krajířové z Krajku, byl objekt soustavně přestavován. Volf Streun ze Schwarzenau dokonce k jižnímu křídlu přistavěl pivovar. Další úpravy na zámku provedl Benedikt Berchtold po r. 1661 a generál Heissler z Heitersheimu v letech 1692 - 1696 (v druhém případě se jednalo o barokní úpravy). Od roku 1768, až do vyvlastnění v roce 1945, drželi zámek Collaltové. Nejzajímavější na historii uherčického zámku je jeho stavební vývoj; dějiny samotné byly méně dobrodružné. Výjimku představuje, bohužel, etapa komunistického režimu - tehdy objekt sloužil jako byty a sklady a došlo k jeho katastrofální devastaci. Ta vyvrcholila zřícením čtyřpatrové věže v jižní části po roce 1980. Teprve v devadesátých letech byla alespoň částečně doceněna architektonická hodnota zámku, který je dnes se značnými náklady postupně rekonstruován. V období baroka byl jihovýchodně od zámku založen ohrazený francouzský park s oranžérií (ve 20. letech 19. století přebudován v přírodně krajinářském duchu), na nějž pak kolem roku 1800 navázal na jeho severním cípu lesopark. V něm byly na návrších vybudovány romantické stavby, z nichž se dochovaly pouze tři: obelisk, umělá hradní zřícenina a altánek.

 

Hrad Hardegg

Hrad Hardegg patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším pevnostem v Dolním Rakousku (Niederösterreich). Byl postaven v 11. - 12. století, tedy v době, kdy v Rakousku vládla dynastie Babenberků, na příkré žulové skále a umístěn na romantickém místě na soutoku řeky Dyje a potoku Fugnitz v dnešním Národním parku Thayatal a jak šel čas, ocitl se na hranicích do severovýchodního světa. Tento hrad patřil k řadě pevností vybudovaných na obranné hranici (od Freistadtu v Horním Rakousku po Moravu) k ochraně země před vpády Slovanů. Když obranný účel pominul, stala se z něj v 17. století „lovecká základna“ a koncem 19. století, po náročné rekonstrukci, muzeum zpřístupněné veřejnosti.

 

Areál československého opevnění v Šatově s pěchotním srubem MJ-S3 "Zahrada"

Nachází se na jižním okraji obce Šatov, jižně cca 300 m od hospody "U Fandy". Je jedním ze šesti postavených objektů těžkého opevnění na jihu Moravy. Srub byl zařazen spolu s ostatními pevnostmi do soustavy opevnění proti Rakousku. Pevnostní výbava z konce 30 let - lehké a těžké kulomety, uzávěry střílen, výstroj pancéřovaných zvonů.

 

Malovaný sklep v Šatově

Překrásný vinný sklep vyzdobený plastickými malbami lidového umělce je vyhloubený v pískovcovém svahu nad Šatovem. Víno se zde kupodivu nikdy nevyrábělo ani neskladovalo. Obě strany hlavní chodby i stěny pěti přilehlých salonků zdobí fantasticky barevné plastické obrazy, které tu vytvořil Maxmillian Appeltauer, šatovský rodák, pověstný výtvarným nadáním. Malovanému sklepu upsal svůj život – pracoval tu neděli co neděli plných šestatřicet let a nezastavilo jej ani zranění z druhé světové války, kdy přišel o ruku.

 

Muzeum motocyklů v Lesné

Unikátní výstavní a rekreační areál nedaleko Vranova nad Dyjí vzniklý postupným spojením třech sousedních usedlostí. Expozice čítající asi 150ks historických motocyklů a automobilů. V areálu je restaurace, camping, penzion. Bezbariérový přístup, parkoviště 20 m od objektu.

 

Hrad Bítov - přemyslovská pevnost s raritní sbírkou vycpaných psů

Hrad Bítov ční na skalním ostrohu nad zatopeným ústím Želetavky; byl založen v 11. stol. jako první z řetězce hradů, které chránily jižní hranici přemyslovského státu. Poslední soukromý majitel hradu baron Jiří Haas z Hasenfelsu zbožňoval zvířata; na hradě založil soukromou zoologickou zahradu (ve své době údajně největší v Evropě) a sbírku vycpaných psů, která s 51 jedinci nejrůznějších ras patří k nejrozsáhlejším na světě. Národní kulturní památka.

 

Cornštejn - zřícenina hradu

Hrad Cornštejn byl vybudován v 1. polovině 14. století na strategické polozápadní straně kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž místa dřívějšího pravěkého hradiště. Jeho jméno je nejspíše odvozeno z německého Zohn (hněv) a Stein (skála), tím měla být vyjádřena síla a pevnost hradu. Vznikl jako královská pevnost v linii podyjských hradů na jižní moravské hranici českého státu. Poprvé se uvádí v listině markraběte Karla, z 31. května 1343, kterou dovolil Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka rozdělit jejich léno - hrady Bítov a Cornštejn - na tři díly. V polovině 14. století vznikl o hrad spor mezi Lichtenburky a pány z Hradce, avšak k roku 1363 se Lichtenburkové opět uvádějí jako držitelé. Tehdy byl Cornštejn podstatně rozšířen, zejména o předhradí a zdokonalen hradní palác. Roku 1422 hrad údajně padl do rukou husitů. Po husitských válkách přistavěli Lichtenburkové k severní straně nový palác se sálem ve II. patře. Od roku 1460 držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Jiří z Poděbrad hrad r. 1464 oblehl a jeho dobývání trvalo téměř rok. Obranu hradu vedl rytíř Jan Šarovec. V polovině roku 1465 byl Cornštejn králem dobyt, Lichtenburkům konfiskován a lénem udělěn Jindřichovi Krajíři z Krajku. Jeho syn Wolfgang jej opravil a nově opevnil. Opevnění bylo rozšířeno i o bašty proti dosahu soudobého dělostřelectva. Po roce 1526 hrad opět přechází do vlastnictví Lichtenburků a k Bítovu. Za jejich panství bylo v roce 1542 opevnění Corštejna v souvislosti s tureckým nebezpečím naposled posíleno. Krátce na to, roku 1576, změnil hrad majitele a připojením k Bítovu zanikla potřeba dále jej udržovat. Od konce 16. století je hrad pustý. Jako součást bítovského panství přecházel Cornštejn postupně do vlastnictví Jankovským z Vlašimi (1617), hrabatům z Daunu (1788), počátkem 20. století zdědili panství Haugvicové. Roku 1906 je prodali Janu Ladislavovi Zamoyskému, který je postoupil knížeti Františkovi Radzivillovi. V roce 1912 získal panství Jiří ml. svobodný pán Haase z Hasenfeldu, jemuž zůstal až do zestátnění po II. světové válce.

 

Rozhledna Rumburak

Hranolovitá věž, vysoká 30 m, za dobré viditelnosti je možné vidět rakouské Alpy. Součástí rozhledny je i restaurace a penzion. O její vybudování se zasadili majitelé penzionu – manželé Pyskovi. Jméno Rumburak je odvozeno od zvířecího mazlíčka majitelů – krkavce Rumburaka. Socha krkavce od Michala Olšiaka je ostatně umístěna u příchodu k penzionu a reliéf krkavce je dán na špičku věže.

 

Starý zámek v Jevišovicích

První zmínka o něm pochází z roku 1289, kdy se připomíná jako majitel Jevišovic Boček z Kunštátu. Tomuto rodu pak patřily po více než tři století. Dominantu obce tvoří bývalé panské sídlo, zvané Starý zámek, rozložené na dlouhém, skalnatém ostrohu na pravém břehu Jevišovky, které ovšem vstupuje do historie až koncem poloviny 15. století. Tehdy nahradilo původní hrad, zbudovaný pravděpodobně v 80. letech 13. století již zmíněným Bočkem na protilehlé straně řeky. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice známý bouřlivák a loupeživý rytíř Hynek z Kunštátu a Jevišovic zvaný "Suchý čert", zarytý odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského, před nímž uhájil v roce 1404 královské město Znojmo. Zájemcům je zpřístupněna také opravená kaple Starého zámku, kde si návštěvníci mohou prohlédnout také nově zrestaurované varhany od Jana Výmoly z roku 1754 ze sbírek oddělení dějin hudby MZM.